Kluzná ložiska iglidur – Teploty

Teploty při použití
Spodní aplikační teplota je teplota, pod kterou se materiál stává natolik tuhým a tvrdým, že je pro běžné použití příliš křehký. Horní, trvalá teplota použití je teplota, kterou materiál vydrží po delší dobu, aniž by se výrazně změnily
jeho specifikace. Horní, krátkodobá teplota použití je teplota, nad kterou se materiál stává tak měkkým, že vydrží pouze velmi nízké

vnější zatížení. V tomto kontextu znamená "krátkodobá" dobu několika minut. Pokud se kluzná ložiska pohybují v axiálním směru nebo na ně mohou působit axiální síly, hrozí, že se ložisko z otvoru vysune ještě dříve. V těchto případech musí být ložisková pouzdra kromě

zalisování speciálně zajištěna. V tabulce 01 je uvedena mezní teplota, při jejímž překročení musí být kluzná ložiska v otvoru zajištěna i při malých axiálních silách. Čím větší

jsou síly, tím spíše je třeba o takovém zajištění uvažovat. Teplota a zatížení
diagram. V tabulkách 02 a 03 je uveden maximální doporučený povrchový tlak [p] ložisek iglidur® nad danou teplotou. Tato hodnota se s rostoucí teplotou plynule snižuje.
Při použití kluzných ložisek je třeba

vzít v úvahu, že teplota ložiska může být vyšší než teplota okolí v důsledku tření.Součinitel tepelné roztažnosti Teplotní lineární roztažnost polymerů je přibližně 10 až 20krát vyšší než u kovů. Na rozdíl od kovů není lineární ani u plastů. Součinitel tepelné roztažnosti ložisek iglidur® je důležitým důvodem požadované vůle ložisek. V mezích příslušných teplot určených pro použití nedochází k zadírání hřídele v ložisku. Koeficienty teplotní roztažnosti ložisek iglidur® byly zkoumány pro důležité teplotní rozsahy a jsou uvedeny v materiálové tabulce v jednotlivých kapitolách.